Třetí a čtvrté místo z Hynčic pod Sušinou pro Galaxy
Na severu Olomouckého kraje, v místech, kde lišky dávají dobrou noc, a kde blízkost státní hranice dávají tušit vojenské pevnosti zasazené v členitém terénu, se konal. Hynčický MTB Maraton, dvanáctá zastávka celkem dvacetidílného Šumperského poháru horských kol, nabídl ryze horskou trať: na 61 km jsme nastoupali poctivé dva tisíce výškových metrů. Barvy týmu hájili Broňa Ivan a Tomáš Gladiš.
Hynčice pod Sušinou, kde najdete Ski Areál Kraličák, už nejsou existující obcí. Bývalo to tady německé, takže po odsunu sudetských Němců zůstala vesnice prázdná a zanikla. Jako memento doby před druhou světovou válkou tu zůstaly jen pevnosti, budované na konci třicátých let 20. století ve snaze získat nějakou ochranu před hrozbou rozpínajícího se nacistického Německa. Že se to nepovedlo asi všichni víte…
Pojďme ale k závodu. Dnešní Hynčice pod Sušinou jsou rekreační oblastí s malebnými soukromými chatami, penziony a v neposlední řadě také Ski Areálem Kraličák. V zimním období je zde v provozu deset sjezdovek, lanovka a sedm lyžařských vleků. První srpnovou sobotu ale namísto lyžařů poskytl areál zázemí bikerům, kteří se sem sjeli k dalšímu závodu Šumperského poháru horských kol. Již dvanáctému v letošní sezóně. Připravena byla 61 km dlouhá trať hlavního závodu s bezmála dvěma tisíci metrů převýšení.
Z mé účasti před dvěma lety jsem měl v hlavě vzpomínky na příjemný závod, byť těžký. Před dvěma lety zde také pršelo, ale povedl se mi tu i nějaký menší výsledek. Tentokrát to bylo ale úplně jinak – počasí ideální a konkurence také silnější. Já jsem si příliš nevěřil, protože po karambolu ze Stupavského maratónu mě naražené koleno dost bolelo a navzdory odeslané přihlášce jsem se odhodlal závod jet až den před ním.
Po netradičním startu z kopce a rychlém sjezdu po loukách pod vleky se začalo startovní pole rychle drolit v úvodním stoupání. Možná za to můžu do jisté míry i já, protože před dvěma lety byla na vrcholu prvního kopce vypsaná horská prémie, na což jsem spoléhal i letos. Ale ouha. Tentokrát byla horská prémie až na dalším kopci 
Takže vydýchat se z maximálních tepů, počkat na ostatní a ve třech s Pavlem Skalickým a Tomášem Kechrtem jsme mohli pokračovat dále.
Brzo si nás dojel ještě Kuba Sedlář a za ním i další borci. Ve stoupání na Šindelnou odjel Skalický, vzdálil se mi i Kechrt a ve sjezdu jsem počkal na Kubu, který na kopec vysupěl hned za mnou. S Kubou jsme pokračovali ve dvou než si nás na rychlém asfaltu doslova doletělo duo Cyklosportu Chropyně Vláďa Kučera a Tomáš Krč. Oběma pánům příliš nevyhovovaly změny tempa, což mě upřímně příliš taky ne, ale je to závod…za nás častovali chvílemi až nepublikovatelnými výrazy, až nakonec jeden z nástupů Kuby v prudkém kopci před koncem prvního kola byl úspěšný. I na mě to ale bylo v tu chvíli moc, takže Kuba si jel po svém, já taky a za mnou se zuby nehty drželi oba červeňásci.
Na táhlé šotolině v úvodu druhého kola jsem si myslel, že mě oba na devětadvácách zaručeně musí dřív nebo později dojet, nohy mě pálily a měl jsem pocit, že jedu krokem. Drželi se nadohled, ale víc z toho nebylo. Získával jsem v technice, oni na rovinách a rychlejších úsecích. Neznát Vláďu, tak bych řekl, že se na to vykašlou a pojedou si svoje, když závodí v úplně jiné kategorii 
Kubu jsem už ale od půlky druhého kola neviděl.
V popsaném pořadí jsme pak i projeli cílem. Vyhrál Pavel Skalický (SK Žamberk Tessuti Sport), který vyjel osamoceně jako první i na zmíněnou vrcholovou prémii a s pohodlným náskokem více než tří minut si dojel i pro celkové vítězství. Druhé místo uhájil Tomáš Kechrt (Cyklo Polách a syn) před bronzovým Jakubem Sedlářem (Novatop Lapierre). Já dojel čtvrtý a třetí v kategorii. Broňa 10. celkově a 4. v kategorii.
Trať závodu se mně osobně moc líbila. Těžké kopce mi nevadí a upřímně řečeno bych jel raději znovu do kopce než po té vrstevnici za chatou Návrší, která je mimochodem častým východiskem turistů mířících na Králický Sněžník. Kdo má čas na výhledy, závod si užije. Fakt to stojí za to. Na trati je všechno. Rychlé úseky na sílu, technické výjezdy i sjezdy, singletraily, … navíc tři občerstvovací stanice na okruhu – kolik závodů se tímto může pochlubit?!
Zkrátka povedený závod, který doporučuji všem vyzkoušet. Domácká atmosféra, pohoda číší ze všech rohů, člověk si ten den na kole fakt užije. Do dalších let tedy přejme Hynčickému MTB Maratonu ještě mnoho spokojených účastníků! Více na//www.hyncickycyklomaraton.cz/index.html
Foto: Ondřej Driml & Miroslav Chládek
www.galaxyteamhranice.cz
